Online bazar s dětským zbožím

I v čase zkoušek a trápení život dává naději. Narození dítěte patří mezi nejvýznamnější okamžiky v životě každého člověka. Vždy se jedná o jedinečnou událost a každý normální nastávající rodič si hlavně přeje, aby se mu narodil zdravý potomek. Jak známo, nebývá tomu tak vždy.

Shodou okolností jsem nedávno našla na internetu stránky o vážně nemocných dětech. O dětech, které onemocněly tou hrozivou diagnózou, jejíž pouhé vyslovení člověka zamrazí. O dětech, které nemoc porazily a bohužel i o dětech, kdy byla nemoc silnější než jejich vůle žít. Bylo moc smutné jenom číst, co takto zasažené rodiny prožívají a při čtení některých takových výpověd&ia cute; ukápla i slzička . Člověk má najednou pocit, že je to strašně nespravedlivé a nikdo si nepřeje, aby tohoto „černého Petra“ v podobě nemoci dostal on nebo jeho dítko. Každý si ale nese svůj kříž a nikdo dopředu neví, jak těžký.

Uvědomila jsem si, jak mohu být šťastná, že já, moje dcerka i ostatní blízcí jsou momentálně zdrávi, i když tento výraz je relativní, protože i ta sebehorší choroba se může projevovat zprvu zcela nenápadně, takže člověk, jenž je přesvědčen, že oplývá dobrým zdravotním stavem, může být již postižen některou vážnou diagnozou. Pravda, nemá cenu se tím trápit a zbytečně si vsugerovávat nemoci, aby si člověk takovou vsugerací ještě nějakou chorobu nepřivodil. Na zdraví neexistuje celoživotní garance a zdraví si ani ten největší boháč nekoupí.

Pro všechny milující rodiče je mezi nejdůležitějšími prioritami v životě to, aby měli zdravé a šťastné děti. Obava o zdraví potomka začíná už v době, kdy se dítko teprve chystá na náš svět.

A právě díky tomu, co následovalo před narozením mé dcerky, si plně uvědomuji, jaký je dar, že mám zdravé dítě, protože prognózy respektive podezření lékařů na základě vyšetření v těhotenství ani zdaleka pozitivní nebyly. Patřila jsme mezi ty „vyvolené“ nastávající maminky, u nichž se na základě výsledků vyšetření krve konstatovala poměrně vysoká pravděpodobnost postižení plodu takzvaným Downovým syndromem. Kdo prožil, určitě mi dá za pravdu, že je to opravdový šok v těhotenství, v době, kdy by měla být nastávající maminka v klidu a pohodě.

Na základě lékařem vysloveného a dokumentem z laboratoře podloženého papíru jsem si samozřejmě položila otázku: Proč já? Aspoň vzhledem k věku (když už ne jinak) jsem měla těhotenství ideální, a nikdo v okruhu mých předků z nejbližších generací, pokud mi bylo známo, ani dalších rodinných příslušníků, žádnou genetickou chorobou stižen nebyl. Byť neplánovaně, ale asi tomu tak osud chtěl, jsem dítko čekala coby svobodná matka a tudíž jsem neměla k dispozici dostatečné informace o situaci v rodině otce mého dítěte, ovšem tento reagoval negativně na mé dotazy, zda se v jejich rodině vyskytla nějaká taková geneticky podm&ia cute;něná nemoc.

Třebaže jsem stála hned během prvních měsíců těhotenství před třemi zásadními problémy, a to, že jsem zůstala na dítě sama, navíc bez tehdy dořešené bytové situace a krom toho s podezřením plodu na Downův syndrom, shromáždila jsem všechny síly a postavila se vzniklé situaci čelem, protože by nemělo smysl padnout na kolena, ačkoliv mi lehko nebylo.

Vyšla jsem z přesvědčení, že dítě je nejvyšší hodnota v životě člověka a

uznáním potratu člověk zpochybňuje sama sebe, vlastní existenci.

Z toho důvodu jsem odmítla i rychlé „řešení“ ukončení těhotenství, což by mi sice některé problémy odstranilo ze života, ale svědomí by zřejmě trpělo až do smrti.

Přesto jsem se spíše pro klid duše podrobila odběru plodové vody. Týdny čekání na výsledky tohoto vyšetření byly napjaté, i když jsem v koutku duše věřila, že to bude v pořádku. Po těchto vypjatých týdnech čekání se konečně dostavila pozitivní zpráva. Nejenže jsem se dozvěděla, že se dítě vyvíjí zdravě, ale i to, že budu mít dcerku, což bylo ideální, vzhledem k tomu, že jsem zůstala sama.

S prvním jarním dnem se v termínu narodila moje dceruška. Novorozeňátko s Apgar skóre dosahujícím 10. Zdravé dítě navzdory počátečním podezřením ukazujícím na vážnou genetickou chorobu a taky po průběhu ne zrovna klidného těhotenství.

Vlastní narození dcery jsem zvládla sama, a třebaže to neproběhlo „in“ v přítomnosti partnera, pokládám to za šťastné ukončení poměrně náročného těhotenství.

Závěrem si dovoluji uvést, že přínos medicíny v dnešním světě je neocenitelný, třeba i pokud se týče genetiky. Ovšem bereme-li zřetel k tomu, že má být těhotná žena v duševním klidu, podezření na vážnou nemoc plodu má opačný účinek, a jakékoliv takto vyslovené podezření přináší jenom obavy a trápení.

Na druhou stranu je určitě „lepší“ se strachovat zbytečně než mít pohodové těhotenství bez jakýchkoliv špatných lékařských výsledků a porodit postižené dítě.

Protože moje dcerka je již téměř deset let ráda na světě a je to taková radost a smysl života, mohu být ráda, že jsem zvládla všechny zatěžkávající zkoušky, které mi osud připravil. Život není peříčko a i když se to nezdá, naděje umírá poslední a sluníčko vysvitne i po velké bouři.

autor : Marcela

Pokud se chcete o své těhotenství ,porod nebo snažení podělit i vy,

pište své příběhy a deníčky do kategorie Relax nebo zasílejte na emai :

redakcekocarky@seznam.cz

Každý měsíc bude vylosován nejzajímavější deníček a vítězka obdrží cenu

v hodnotě 500,- kč

01.02.2010 (09h 49min) / Shlédnuto 522 x
Kategorie : Těhotenství a porod

Typy inzerátů

Přidat inzerát

Kluby

Poslední příspěvky:

Top 5 členů :

Doporučit

Reklama

Tvorba www stránek