K nejčastějším důvodům odkládání reprodukce do vyššího věku patří zdravotní důvody, dlouhodobě neúspěšně léčená neplodnost a jiná chronická onemocnění, dále nepovedené partnerské vztahy, ztráta či nemoc partnera. K dalším důvodům může patřit v poslední době stoupající počet žen budujících dlouhodobě kariéru, při níž se s vlastním dítětem příliš nepočítá. Většinou tyto ženy ve svých životních plánech dítě ani nemají, ale těsně před koncem plodného věku si pak potomka velmi přejí…

Pokud se tedy snahy o početí naplní a žena v tomto věku otěhotní, je nutné se podrobněji zamyslet nad tím, co ji v průběhu gravidity čeká.

V tomto krátkém zamyšlení se budeme zabývat zdravými ženami bez předchozího chronického onemocnění, s normálním krevním tlakem i hmotností a bez nutnosti dlouhodobého podávání léků.

Z hlediska prenatální diagnostiky je třeba uvažovat v kategoriích jak chromozomálních, tak morfologických vrozených vývojových vad plodu. „Stárnutí“ dozrávajících vajíček je jednou z příčin zvyšujícího se podílu abnormální genetické výbavy. V úvahu je třeba brát i věk partnera, genetická výbava spermií sice „nestárne“ stejně jako u vajíček, ale ovlivňují ji zhoršující se faktory prostředí, zdravotní stav atp….

U zdravé čtyřicetileté ženy je riziko porodu plodu postiženého Downovým syndromem 1/80. K dispozici máme v současné době už neinvazivní i invazivní diagnostické testy, které je možno provést už do konce prvního trimestru gravidity.

Neinvazivní test spočívá v kombinaci biochemického vyšetření dvou tzv. markerů: volné beta podjednotky lidského choriogonadotropního hormonu (HCG), a proteinu PAPP-A a ultrazvuku (UZ). Ultrazvuk se provádí abdominální (břišní) sondou přes podbřišek těhotné při jejím naplněném močovém měchýři optimálně po ukončeném 12. a před ukončeným 14. týdnem těhotenství. Ultrazvukem se zobrazí plod v dutině děložní, určí se jeho temenokostrční délka (od hlavičky k zadečku).

Ultrazvukem kontrolujeme ještě další charakteristiky plodu: morfologie, přítomnost nosní kosti a šíjové projasnění. Na základě statistického výpočtu po kalkulaci věku těhotné dostáváme tzv. individuální riziko Downova syndromu a dalších dvou chromozomálních vad (trizonie 13 a 18 chromozomu). Genetik má při konzultaci k dispozici právě tento výsledek a při zvýšeném riziku genetického onemocnění může těhotné ženě nabídnout i invazivní vyšetření. Po ukončeném 13. týdnu gravidity je možno provést CVS – odběr choriových klků pod ultrazvukovou kontrolou a vyloučit tak genetickou vadu plodu. Výsledky z tohoto vyšetření bývají k dispozici už 12. den po odběru.

Další možností invazivního vyšetření je odběr plodové vody – amniocentéza. Ta se provádí nejčastěji od 17. týdne těhotenství a výsledek pro nejčastější vady (Downův syndrom a další trizonie – chromozom 13 a 18) bývá znám už do 24 hodin, kompletní morfologické vyšetření chromozomů je k dispozici do 2 týdnů. Při zlepšujících se diagnostických možnostech UZ vyšetření a stoupajících zkušenostech odborníků postupně ubývá nutnost provádět amniocentézu paušálně všem starším těhotným a při nezvýšeném riziku správně provedeného neinvazívního vyšetření a při souhlasu těhotné není povinnost provádět amniocentézu všem ženám nad 35 let věku.

Jsou-li všechna dosavadní vyšetření v pořádku a těhotenství pokračuje, provádí se mezi 20. - 22. týdnem podrobné ultrazvukové vyšetření se zaměřením na zjišťování strukturálních vad. Kontroluje se rovnoměrnost růstu plodu, nitrolební struktury, obličej, srdeční anatomie, orgány dutiny břišní a ledviny plodu, cévní zásobení plodu, pupečník, placenta, množství plodové vody, končetiny i páteř plodu. Toto vyšetření se u těhotných vyšších věkových kategorií provádí standardně.

Od 24. do 28. týdne je nejvhodnější období pro provedení tzv. orálního glukotolerančního testu (oGTT), kdy můžeme odlišit těhotné s poruchou glukózové tolerance, u nichž je nutné dodržování speciálního dietního režimu a častější lékařské kontroly a ultrazvuková vyšetření. Poruchy metabolismu glukózy i další tzv. interní onemocnění (vysoký krevní tlak, žilní onemocnění, onemocnění ledvin atd.) komplikují druhou polovinu těhotenství starším ženám výrazně častěji než ženám do 30 let. Proto doporučujeme podstoupit vyšetření u interního či praktického lékaře, včetně natočení EKG, v období po 5. měsíci gravidity, kdy včasný záchyt a následná správná léčba onemocnění komplikujících graviditu mohou snížit výskyt i závažnost předporodních i porodních komplikací u těhotných i novorozenců.

Frekvence kontrolních gynekologických vyšetření v těhotenské poradně se po 30. týdnu těhotenství zvyšuje. Starším těhotným je doporučujeme v dvoutýdenních intervalech. U jinak neohrožených těhotenství je důležité sledování krevního tlaku, orientační vyšetření moči, sledování hmotnosti a případného výskytu dalších patologií: otoky, bolesti hlavy, bolesti v nadbřišku, změny vidění atd.

30. - 32. týden je doporučeným termínem i pro kontrolní UZ se zaměřením na růst a polohu plodu. V tomto období se u těhotných kontroluje i růst dlouhých kostí, centrální nervový systém, uložení i funkce placenty a další charakteristiky.

Těhotná se pomalu blíží k porodu. Většinou 4 týdny před porodem přechází z péče svého gynekologa do prenatální poradny v porodnici, kde je registrována k porodu. Má kompletní laboratorní vyšetření se stanovením krevního obrazu a protilátek proti pohlavně přenosným chorobám. Vyšetření v porodnici zahrnují od 38. týdne i tzv. CTG – externí kardiotokografické vyšetření se zachycením srdeční akce plodu a děložní činnosti. Při přítomnosti některého interního onemocnění či jiné než podélné polohy plodu hlavičkou se v této věkové kategorii plánuje císařský řez. U jinak zdravých těhotných se i v této vyšší věkové kategorii vyčkává při pečlivém monitoringu plodu do spontánního nástupu děložní činnosti. Při přenášení nad ukončený 41. týden gravidity se porod farmakologicky provokuje. V případě výskytu komplikací během porodu se provádí akutní císařský řez.

Poporodní období má též u starších šestinedělek svá specifika. Většinou vyšší krevní ztráty u prodlouženého či operačně vedeného porodu s sebou nesou větší poporodní únavu, pomalejší hojení porodního poranění, zvýšené riziko zánětu a někdy i pomalejší či nedostatečný nástup tvorby mateřského mléka. Starším matkám tedy radíme: trpělivost, trpělivost a zase trpělivost. Někdy bývá těžké se po dlouhém bezdětném životě přeorientovat na výrazně pomalejší životní tempo bez pracovních schůzek, stovek mailů, prezentací a drnčícího mobilu. Někdy může ztráta dosavadního životního tempa „nastartovat“ i poporodní depresi. Ale! Je skutečně velmi důležité ženy podpořit v tom, že změněné životní tempo a nové priority je nijak trvale nezabrzdí. Dočasné fyzické změny až nepohodlí, nateklá prsa, bolavá hráz (oblast mezi pochvou a konečníkem) a plačtivá nálada, stejně tak bezmoc s brečícím kojencem, jeho „větříky“ a „nespavosti“ atd. jsou jen věcí dočasnou s výraznou tendencí ke zlepšování.

Drtivá většina žen, jež pozdní první těhotenství nakonec úspěšně prodělaly, dokonce uvažují o dalším, což je nepřímým důkazem všemocného působení hormonů i pozitivních emočních zážitků, které s sebou narození potomka nese, a to v každém věku.

Optimální pro ženský organismus je však alespoň 1 donošené těhotenství a porod do 30 let věku. Se staršími těhotnými však máme již větší zkušenosti a stávající vyšetřovací metody a nové technologie prenatální diagnostiky umožňují lékařům poskytnout optimální péči i jim.

autor:Grand Princ